Katka MJ

Dobrý den, v dubnu se mi narodil syn 26+0. Ze začátku jsem překonávala strach o jeho život a bezmoc. Malý si prošel krvácením 3 stupně a infekci zlatým stafylokokem. Je to již tři měsíce a je stále v nemocnici, má dechové pauzy a pořád padá. Od sestřičky dostal přezdívku houkačka. Jezdim za ním každé tři dny, jelikož mám doma ještě ročního syna a jsem na děti sama. Postupem času jsem si všimla, že jsem si k malému stále nenašla vztah a moc mě to trápí. Budu ho jednou milovat jako staršího syna? Když jsem doma,moc na něj nemyslím,ale jsou dny,kdy brečím a ptam se sama sebe, proč se to všechno stalo, proč já. Sice zařizuju spolupráci s rannou péčí,ale mám občas pocit, že se mě nic netýká. Cítím, že je něco špatně. Přijde ta láska? Bojím se. Děkuju