Nadační fond Malé mimi

Příběh Štěpánky Duchkové

Patronky projektu

Když si na to dnes zpětně vzpomenu, prožívala jsem to tehdy s poměrně dost velkým klidem.
Pamatuji si, že jsem lékařům v pražské porodnici U Apolináře naprosto důvěřovala a brala jsem to jako realitu, kterou musím přijmout bez zbytečných emocí.
Adámek měl po porodu kilo a Honzík kilo a půl. Oba leželi šest týdnů v inkubátoru na jednotce intenzivní péče. Denně jsem za nimi třikrát jezdila a těšila jsem se, až si je odvezeme domů.
Kluci neměli žádné velké potíže, pomalinku nabývali na váze a ze mě se v tu dobu stala matka s jakousi mlhou na mozku.

Samozřejmě jsem věděla, jaké potíže a následky mohou mít miminka s nízkou porodní váhou, ale vůbec jsem si takové myšlenky nepouštěla do hlavy. Jako by to nebylo.
Žila jsem s přesvědčením, že se nemůže vůbec nic stát a že je všechno vlastně v nejlepším pořádku. Ani ten divný stav mysli nedokážu popsat. Klukům je už šest let… Číst dále