natalka

Natálka 25+5

ŽIVOT….

                 Život je obrovský dar.

Jsem vděčná mému osudu za to, že jsem si to mohla uvědomit. Aby byl život úplný, musí mít střípky světlé i tmavé. Takový je.

I když již jednu holčičku máme, dlouho jsme si přáli ještě jedno dítě. Když už jsme přestali doufat,  že přijde…. přišlo.

V lednu jsem zjistila, že jsem těhotná. Celé těhotenství bylo ve znamení úporných nevolností, pak se přidalo brnění rukou tak velké, že jsem neudržela téměř ani nůž, tužku. Když jsem se cítila během května mnohem lépe, přišel blesk z čistého nebe. Dne 18.května  jsem odjela do porodnice s podezřením na odtok plodové vody. Byla jsem 22+3 tt. Ocitla jsem se ze dne na den v nemocnici s hroznými myšlenkami. Jakoby se mi zhroutil celý svět. Co bude dál? Během první noci v nemocnici mi odtekla téměř všechna plodová voda, lék. anhydramnion.  Zřejmě nějaká infekce. Lékaři čekali, že nastane potrat. To se však nestalo. Nikdo to asi moc nechápal a nejvíce já a moje rodina. Byli jsme v bolestné situaci. Já musela jen čekat a čekat, co nastane. Prožívala jsem asi nejhorší dny svého života. Noci i dny jsem probrečela, neboť šance na záchranu miminka byla mizivá. Myslela jsem si, že se zblázním. Hlava byla plná otázek, srdce plné beznaděje. Pak mi napsal jeden úžasný človíček z Brna, že musím věřit, uklidnit se a dávat sílu děťátku. Bylo to velmi těžké. Také maminka a manžel mě podporovali. První týden byl krutý. Mohla jsem jen ležet, plodová voda se dotvářela, ale také stále  odtékala. Druhý týden jsem pomalu sbírala své poslední síly, a když plod dle ultrazvuku překročil 24. týden, začala jsem doufat. Poslouchala jsem svou relaxační hudbu, modlila se a celé hodiny meditovala, aby tělo i mysl byly co nejvíce v klidu. Také jsem si stále a stále pročítala webové stránky NEDOKLUBKA, kde mě držely nad vodou podobné příběhy jako je ten náš.

Přesně po 25 dnech strávených na lůžku se rozběhl porod. Miminko chtělo ven. Lékaři mě okamžitě brali k akutnímu císařskému řezu. Dne 11. června ve 12:09 hod. se narodila holčička

OLYMPUS DIGITAL CAMERANatálka v týdnu 25+5 tt s váhou 720g. Velmi nezralé miminko si vzali do péče neonatologové, umístili jej do inkubátoru na JIP a starali se o ni s láskou. Byla napojena na CPAP, neboť sama by nemohla dýchat. Díky jejich precizní práci měla šanci přežít. První dny po porodu byly pro mě jak fyzicky, tak hlavně psychicky velmi těžké. Celková slabost a vyčerpanost mi nedovolily Natálku hned navštívit. Když jsem ji poprvé viděla, rozbrečela jsem se. Byla tak nádherná, ale zároveň tak malinkatá a bezbranná. Měla jsem o ni strach, ale zároveň jsem věřila, že to zvládne a bude v pořádku. Jediné, co jsem jí mohla v této chvíli dát byla  láska, častá blízkost a pracně odsávané mateřské mléko.

Po propuštění z nemocnice jsem se doma cítila vysílená a bylo mi hodně smutno. Celé ty dlouhé dny a týdny jsme za Natálkou jezdili, vozili jí mléko, klokánkovali s ní a věřili, že vše dobře dopadne. Protože byla Natálka hodně šikovná a veliká bojovnice, byla po 25 dnech strávených na  JIP, přeložena na oddělení IMP (intermediální péče). Po dalších 39 dnů jsme za ní téměř denně jezdili. Přibývala na váze, začali jsme s krmením a cvičením Vojtovy metody. Je to zázrak, že během pobytu na JIP a IMP neměla celkem žádné větší zdravotní zásahy. Byla na kyslíkové podpoře a prodělala léčbu srdíčka. Vše zvládla.

Byly to náročné a vyčerpávající dny, ale byli jsme šťastní, že můžeme být s ní. Tím větší jsem měla radost, když mi oznámili, že budu za Natálkou opět přijata do porodnice, kde jsem ji konečně mohla mít u sebe. Nemohla jsem uvěřit, že to všechno máme už za sebou a že za pár dní budeme mít našeho drobečka konečně doma. Velmi jsme se těšili!!!

Dne 25. srpna 2015 jsme si odváželi Natálku domů po 75 dnech, které v nemocnici strávila. I když víme, že kolotoč lékařských kontrol, vyšetření, cvičení a pravidelného krmení bude ještě dlouho pokračovat, jsme šťastní, že naše cesta k děťátku takto dopadla, a že jsme ji zvládli. Jsme si vědomi toho, že náš příběh není u konce, neboť tyto řádky píši v době, kdy má Natálka teprve 3 měsíce.  Termín porodu jsem měla stanovený na 19. září. Vývoj stále pokračuje a zdravotní stav není nikdy jistý. My však věříme. Věříme jako ti, kteří si také tímto vším prošli a ti, kteří prožili podobný příběh.

Všechny ty pocity a emoce, které jsme prožívali  se jen velmi těžko dají vyjádřit slovy. Snad alespoň malinko je lze přiblížit těm, kterým by to mohlo pomoci. Vy maminky, které se ocitnete v podobné situaci  a narodí se vám miminko velmi brzy, přeji  vám  naději, víru a hodně sil. Přeji vám také ze srdce, aby váš příběh byl šťastný.

Chtěla bych na závěr touto cestou velmi a ze srdce poděkovat všem, kteří :

  • mi věřili a podporovali mě psychicky v těžkých chvílích – mému manželovi, mamince, sestře, paní Silvii Gemini z Brna, všem kamarádkám, přátelům a známým, kteří na nás po celou tu dobu mysleli a modlili se za nás
  • o mě a následně o Natálku pečovali – všem lékařům a milým sestřičkám z gynekologicko-porodnického oddělení KNTB Zlín, paní doc. MUDr.Dhaifalah, celému týmu lékařů a sestřiček z neonatologického a novorozeneckého centra KNTB ve Zlíně v čele s panem primářem MUDr. Jozefem Mackem
  • za finanční podporu panu poslanci Ing. Jaroslavu Holíkovi

DĚKUJEME  VÁM!

Olga a Pavel  Úrubkovi  s Natálkou