michaelkahorakova2

Michaelka Horáková 30 týden

Náš příběh začal jako většina těchto příběhů. Ze dne na den jsem se ocitla v nemocnici a narodila se nám krásná holčička, která si v bříšku u maminky měla ještě chvilku pobýt. Narodila se o dva a půl měsíce dřív s porodní váhou 1180g.

A jak ten náš příběh vlastně začal. Sestřička mi podala papír, do kterého jsem měla napsat jméno pro naše dítě, ano to asi musí ono co kdyby, ale ani tehdy jsem si neuvědomovala, že bych opravdu mohla porodit. Vždyť je ještě brzo!

My jsem ale žádné jméno ještě neměli. On přeci byl ještě čas! Tak volám budoucímu tatínkovi, že má deset minut na to, aby mi v smsce napsal tři varianty. Napsal, ale mě se žádné nelíbilo. Chtěla jsem napsat také tři varianty, ale nakonec jsem se zmohla jen na jedno jediné a to Michaela. Poslala jsem ho zpět a táta řekl, že tohle se mu líbilo a že ho měl jako první, ale že se nelíbilo mamce (budoucí babičce). Bylo to úžasné. My jsme se shodli. Tak jsem napsala do papírů jméno Michaela. I tak jsem ale stále věřila, že rodit nebudu, že to přejde, že to bude dobré. Ale po stupňujících bolestech sestřička řekla, že budeme rodit a já honem volala tatínkovi, ať co nejrychleji přijede. Tatínek byl moc šikovný, protože to stihl. Dorazil na sál a zvolal: „Jestli se čeká na mě, tak můžeme.“ A do dvaceti minut byla naše holčička na světě. V tu chvíli nevíte, co bude. Chcete ji mít u sebe a říct: „Vítej“, ale nejde to. Je v rukách odborníků, kteří ji pomáhají na svět, na který není ještě připravená. Sestřička za námi přišla a říkala, že se za ní můžeme jít podívat.

michaelkahorakova1

V inkubátoru jsme viděli malinkou holčičku, která je o něco málo větší jak pytlík mouky. Ale je vaše a je krásná. Od té doby jste rodiče a máte strach! Velký strach o své dítě, ale ten budete mít už napořád. Možná je trochu více umocněný tím, že se vaše dítě ocitlo na novorozenecké JIP, ale tento strach mají asi všichni milující rodiče! Přirozeně, ne vždy všechny dny jsou na novorozenecké JIP růžové, vždycky si musíte uvědomit, že se vaše dítě narodilo dřív a vše musí dohnat více bojovně, než je tomu s pupečníkovou šňůrou. Ale proto tam jste vy, rodiče, abyste byli svému dítěti nablízku.

Při pobytu v nemocnici jsem si asi každý den přemítala, co jsem udělal špatně, co jsem mohla udělat jinak, aby k tomuto nedošlo. Ale časem pochopíte, že to vlastně nemá smysl. Protože čas nevrátíte. A začnete přemýšlet o tom, co bude. O tom, že vy jste tu pro ni. Nakoupila jsem si všemožné knihy, začala je studovat, cvičili jsme také Vojtovu metodu a s odstupem času, jak naše malá roste, jsme si uvědomili, že všechno zlé bylo pro něco dobré. Malá motoricky dohnala své vrstevníky a pod neurologickým dohledem jsme mohli i pozitivně ovlivnit její vývoj.

Prostě a jednoduše asi jako všichni rodiče máte to nejšikovnější a nejkrásnější miminko pod sluncem.

Co závěrem napsat vám novopečeným rodičům: „Gratulujeme, narodilo se vám překrásné miminko, které je jenom a jenom vaše a teď vás moc potřebuje. Ale nebojte, nejste na to sami, máte tady za sebou i výborný a zkušený tým lékařů, kteří udělají pro vaše miminko maximum.