eliska2

Eliška 27+5

Miminko jsme si s manželem přáli a když jsme zjistili,že jsem těhotná měli jsme velkou radost. Těhotenství probíhalo v pořádku i všechna vyšetření do té doby než mi začali problémy s tlakem a zjištění bílkoviny v moči. Následovala hospitalizace. Po necelém měsíci lékaři rozhodli,že se bude těhotenství ukončovat kvůli mému zhoršenému zdravotnímu stavu. Jedna utěšující zpráva byla, že ozvy byly v pořádku ale jak říkala sestra, musíme se připravit, že bude miminko vážit málo.

eliska1Ráno 12.února 2014 už mě vezli na císařský řez, naše dcera Eliška se narodila v 8:18 hodin s 838gramy a 34 cm ve 27+5tt. Start do života neměla lehký. Komplikace s prasklou plíci při prvním nádechu. První 3 dny byly kritické a dýchali za ni přístroje, které dávaly 100% kyslík sama nedýchala. Člověk nevěděl zda bude žít nebo ne ale páni lékaři dělali co mohli za to jim patří velké díky. Když jsem poprvé přistoupila k inkubátoru a podívala se do něj, ležel tam malý uzlíček, v ten okamžik se mi zdála nádherná i přes dýchací přistroj a hromadu hadiček a drátů. Za každou minutu co jsme strávili u Elišky jsme byli vděční protože kdykoli se mohl její stav zhoršit.

Když už to bylo možné tak jsme začali klokánkovat, nádherný ten pocit když nám ji přiložili na holé tělo a my cítili jak dýchá i když s pomocí přístroje. S manželem jsme si připadali jak na kolotoči  jednou nahoře  když jsme poprvé uslyšeli Eliščin  pláč, když na nás otevřela  oči, vyplazila jazýček a jednou zase dole když měla nadmuté břicho a špatně se vyprazdňovala. Na nCPAP byla 32 dní od porodu, pak podpora Vapothermu (část podpora část sama). Snažili jsme se jezdit co nejčastěji a vždy jsme se těšili ale vcházeli s obavami zda se nezhoršila.

Po 56 dnech byla přeložena na IMP. Zde už to bylo jiné, už jsme si zvykali na péči o malou, přebalování, krmení, koupání a hlavně  cvičení. Byl to boj ale věděla jsem, že je to pro ni dobré a doufala, že ji to nebolí. Po 60 dnech byla už bez kyslíku jen bojovala s krmením, nezvládala celou dávku tak musela být sondována.

Jednou když jsme jeli na návštěvu tak nás čekalo překvapení, Eliška už nebyla v inkubátoru ale ve svém vozíčku, dýchala sama a my věděli, že teď už to bude jen lepší obrovská to radost. Pak jsem mohla nastoupit za Eliškou na oddělení. Každý den strávený u ní byl nádherný  pocit  jen stále  problém s papáním. Ale chtělo to čas. Po 79 dnech byla přeložena za mnou na normální pokoj. Kojení nám šlo, jen nevypila celou dávku tak jsme museli dokrmovat z láhve ale přibírali jsme.

Po 85 dnech se z nás stali skuteční rodiče  díky tomu, že jsme si to naše zlatíčko odvezli domů  to bylo 7.května 2014. Časté kontroly a cvičení nám hodně pomohlo i když to bylo někdy hodně těžké. Nakonec jsme byli rádi, že jsme nepolevili a naše dcera je zcela zdravá a nemá žádné pohybové omezení. Také všechna očkování zvládla bez vážnějších reakcí. Někdy je těžké ji udržet v klidu. Největší  radost ji dělá skotačení se psem a kocourem po zahradě ale ani doma nezahálí vše co má ve svém dosahu (a ten se věkem a růstem rozšiřuje) skončí na zemi, za křesly atd….

eliska3Za 4 měsíce oslaví naše dcera 2 narozeniny a to jen díky lékařům a sestřičkám Zlínské porodnice, zvlášť oddělení JIP a IMP, které jsme zaměstnali nejvíc moc děkujeme a přejeme hodně úspěchů v jejich těžké práci.